Dobrý den,
dnes se podíváme na to, co často zůstává pod povrchem – ať už jde o tiché vyhoření mezi mediky, náhodu místo systému ve vzdělávání mladých lékařů, nebo nenápadné změny na očním povrchu, které přichází dřív, než vám vůbec dojde, že máte suché oko. Máme pro vás data, názory i trochu sarkasmu a jako vždy – bez obalu.
Vaše Dr. Lasso a MUDr. Martin Palička
Obsah dnešního dílu:
🗞️ Novinka: Mentální hygiena ve zdravotnictví – proč je lepší prevence než kariérní kolaps
📊 Debata z LFP: Když osud mladého lékaře závisí na náhodě
🩺 Medi-Mood index: Jak se lékaři a medici cítili v minulém týdnu?
⭐️ Průzkum: Když slzy nestačí – co odhalila studie o očích generace Z?
🗞️ NOVINKA
Mentální hygiena ve zdravotnictví: Proč je lepší prevence než kariérní kolaps
Jako zdravotník nevyhoříte až po dokončení atestace. Pokud si myslíte, že se vás to netýká, protože jste „teprve medik“, tak špatně. Evropský kongres psychiatrie v Madridu připomněl, že prevence duševního zdraví zdravotníků musí začít už při studiu medicíny. A ne, nestačí si jen večer zapálit svíčku a pustit Spotify s low fidelity beaty. [1]
Nejdůležitější informace:
- Prevence syndromu vyhoření by měla začít už během studia medicíny – ideálně hned v prvním semestru.
- Mezi hlavní rizika patří vysoká zátěž, slabá zpětná vazba a nedostatek mentorského vedení – s přídavkem osobního stresu a finančních tlaků.
- Pomáhají ochranné faktory jako dobré vztahy, mentoring, smysluplnost práce a týmová spolupráce.
- Pandemie jen přilila olej do ohně – stresory se znásobily a duševní zdraví zdravotníků šlo do úzkých.
- Podpora by měla být dostupná, důvěrná a proaktivní – ať už od organizací, nebo ze strany státu.
Co se o tom myslí Dr. Lasso?
Pokud už teď cítíte, že něco nefunguje, nenechávejte to být. Zahořklost nezačíná až po padesátce, ale klidně už ve třetáku. Stanovte si limity, buďte offline, hýbejte se, pravidelně jezte a hlavně – mluvte s někým, komu důvěřujete. Psycholog, kamarád, poradna na fakultě – cokoli je lepší než nic. Pomoc není slabost, ale investice do toho, abyste mohli léčit druhé bez toho, že přitom ztratíte sebe. Protože cílem není jen přežít, ale zůstat lékařem, který má sílu a chuť pomáhat.
📊 Debata z LFP:
Když osud mladého lékaře závisí na náhodě
O tom, že kvalita postgraduálního vzdělávání mladých lékařů v Česku často závisí víc na náhodě než na systému, diskutovali MUDr. Martin Palička, MUDr. Dalibor Veselý a MUDr. Albert Štěrba během debaty na lékařské fakultě v Plzni v rámci veletrhu Kariéra ve zdravotnictví. Všichni tři se shodli, že zásadním faktorem je konkrétní pracoviště – a především osoba školitele. Právě od něj se podle nich odvíjí, zda se mladý lékař v oboru skutečně rozvine, nebo se jen „protrápí“ ke kýženému razítku.
Martin Palička popisuje současný stav jako „psycho s tlustou knížkou“, kdy mladý lékař běhá mezi odděleními podle aktuálních personálních potřeb, ne podle vzdělávací logiky. Často plní díry v provozu, místo aby skutečně systematicky rostl. „Kmeny by měly mít jasný systém a řád, ale často je to hra na výstřižky a papírové razítkování,“ říká.
Dalibor Veselý upozorňuje, že rozdíly mezi jednotlivými pracovišti jsou značné, a to jak v přístupu k výuce, tak ve skutečných podmínkách pro získávání výkonů. Kvalita postgraduálního vzdělávání se podle něj zlepší až tehdy, kdy bude existovat transparentní a elektronický systém – takový, který ukáže, jak si který školitel vede, kolik jeho školenců atestovalo a jaké mají výsledky.
Albert Štěrba pak doplňuje zásadní bod: osobnost školitele často rozhoduje o tom, zda se mladý lékař v oboru najde, nebo naopak vyhoří. „I když někdo oficiálně není školitelem, může to být právě on, kdo vás skutečně vzdělává. Klíčové je najít si člověka, který vás chce něco naučit – a držet se ho jako klíště,“ říká s nadsázkou.
Všichni se shodli na tom, že pokud má být postgraduální vzdělávání skutečně kvalitní a spravedlivé, musí se proměnit z náhody v systém – takový, kde bude víc záležet na kompetenci než na tom, koho zrovna potkáte na chodbě. [2]
Více z debaty na LFP
🩺 MEDI-MOOD INDEX
Jak se lékaři a medici cítili v minulém týdnu?
V týdnu 28. 4. – 4. 5. se Medi-Mood index zvýšil na 3,2 bodu, což značí další mírné zhoršení nálady mezi mediky a mladými lékaři. Hlasovalo celkem 29 lidí na Instagramu Po medině.
Co nám sdělili sledující Po medině?
Někteří z vás vstupovali do týdne se špetkou optimismu – pár hodin před zkouškou a pořád jste věřili, že “to nějak dáte”. Jiní už takové štěstí neměli: spánek byl luxusní komoditou, odpočinek utopií a vnitřní klid? Ten by se dal prodávat na předpis. Kombinace stresu a nervozity jasně ukazuje, že zkouškové se rozjíždí na plné obrátky – a bohužel nejde o rozjezd studentského festivalu, ale spíš vlak do stanice “státnice”.
⭐️ PRŮZKUM
Když slzy nestačí: Co odhalila studie o očích generace Z?
Jestli jste si mysleli, že syndrom suchého oka je problémem až po čtyřicítce, tahle studie vás rychle vyvede z omylu. Britští a norští výzkumníci sledovali 50 mladých lidí ve věku 18–25 let a zjistili, že i bez příznaků mají tito jedinci často reálné známky postižení očního povrchu. Včetně zánětlivých markerů, které by čekal spíš oftalmolog u šedesátníka. DED (Dry Eye Disease) je tak tichý společník nejen studentů medicíny, ale i všech, kdo tráví dny koukáním do monitoru. [3]
Jak studie probíhala:
- Jednalo se o longitudinální sledování po dobu jednoho roku.
- Vyšetření zahrnovalo dotazníky, mikroskopii, keratografii, sběr slz a pokročilou proteomickou i cytokinemickou analýzu.
- Účastníci byli rozděleni na DED a non-DED skupinu (podle kritérií TFOS DEWS II).
- Posuzovány byly faktory životního stylu jako screen time, stres, cvičení a nošení čoček.
Nejdůležitější informace:
- Většina účastníků měla alespoň jeden objektivní příznak problému se slzným filmem, i když se subjektivně cítili v pořádku.
- Téměř polovině mladých lidí chyběla čtvrtina žláz, které vytvářejí ochrannou vrstvu na oku – a často o tom vůbec nevěděli.
- V slzách byly přítomny látky typické pro zánět, a to i u těch, kdo si na oči vůbec nestěžovali.
- Nejčastěji postihovalo suché oko nositele čoček a ženy – u žen se to přisuzuje kombinaci hormonálních vlivů, většímu používání make-upu a kosmetiky v okolí očí.
- I když oči „nepálily“, přibývalo zarudnutí, častějšího mrkání a dalších nenápadných známek zhoršení.
Co si o tom myslí Dr. Lasso?
Zatímco čtete tenhle text a mrkáte jednou za minutu, vaše Meibomky možná trpí. Tahle studie sice pracovala s relativně malým vzorkem, ale její výsledky by vás rozhodně měly zneklidnit – zejména pokud patříte ke generaci, která víc mrká na obrazovku než na svět kolem. Suché oko se totiž neptá na věk. První známky zánětu se mohou objevovat dávno předtím, než si jich všimnete. Méně screen-timu, víc vědomého mrkání – a radši pár slz z nudy než z patologie.
Zdroje:
[1]; https://elmedicointeractivo.com/la-prevencion-del-burn-out-debe-comenzar-desde-el-principio-de-la-carrera-profesional/?icd=login_success_email_match_norm
[2] https://www.pomedine.cz/proc-mladeho-lekare-neformuje-system-ale-nahoda/
[3]; https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1542012425000333?via%3Dihub
