Milé kolegyně, milí kolegové,
nenechme se zmást jednoduchými odpověďmi. Věda i praxe ukazují, že za dobrým rozhodnutím často stojí něco víc než jen čísla nebo obraz. A že i za nadějnou léčbou je spíš souhra faktorů než zázračná molekula.
⚖️ Hubnutí ≠ prevence: Na první pohled jasné doporučení, ve skutečnosti ale složitější vztah. Nová data naznačují, že samotné snížení hmotnosti nemusí být automaticky spojené s nižším rizikem rakoviny. Prevence si žádá kontext.
🧠 Kontext je klíč: Radiologové nejsou jen „čtečky snímků“. Potvrzuje se, že bez znalosti klinického příběhu roste riziko chybných rozhodnutí. Medicína není algoritmus, lidský úsudek je stále nenahraditelný.
💊 Dvojitý zásah na prostatu: Kombinace dvou léčebných přístupů může významně prodloužit přežití pacientů s karcinomem prostaty. Nadějná data, která mění praxi i guidelines.
Medicína budoucnosti není černobílá. Vyžaduje přesnost, empatii i kritické myšlení. A právě o tom je dnešní vydání.
Vaše Dr. Lasso a MUDr. Martin Palička
Panuje rozšířená představa, že úbytek hmotnosti automaticky znamená nižší riziko vzniku zhoubných nádorů. Nejnovější data však tento narativ zpochybňují: ani pokročilá farmakologická léčba obezity pomocí GLP‑1 agonistů nepřináší univerzální ochranu před vznikem malignit. Efekt závisí nejen na typu nádoru, ale i na konkrétním léku, délce léčby a použitých výzkumných metodologiích. [1]
Nejdůležitější informace:
- Nejnovější přehledová studie nenašla významné snížení celkového rizika rakoviny u lidí užívajících antiobezitika ve srovnání s placebem.
- Některé starší studie ale ukazují pozitivní efekt GLP‑1 agonistů u pacientů s obezitou nebo diabetem, až o 17 % nižší riziko všech nádorů.
- U některých typů rakoviny (např. kolorektální karcinom) jsou výsledky výraznější, hlavně ve srovnání s jinou antidiabetickou léčbou.
- Efekt nemusí být jen z hubnutí, uvažuje se i o protizánětlivých účincích, změnách hormonálních signálů a metabolické modulaci.
Co si o tom myslí Dr. Lasso?
Léčba obezity pomocí GLP‑1 agonistů představuje slibný nástroj v prevenci vybraných onkologických onemocnění, nicméně současné důkazy neumožňují jednoznačné závěry. Přínos se pravděpodobně liší podle typu nádoru, profilu pacienta i délky terapie. Místo generalizace tedy potřebujeme robustnější data, delší sledování a především individualizovaný přístup založený na rizikovém skóre. Onkoprevence není otázkou jednoho mechanismu, ale komplexní intervence.
Doc. MUDr. Martin Havel, Ph.D., MBA zdůrazňuje, že moderní diagnostika už dávno není jen o přesných snímcích. Klíčem je správná interpretace v kontextu konkrétního pacienta. „Když nevíte, proč pacienta vyšetřujete, těžko poznáte, co je důležité. Každý nález musíte zasadit do klinického kontextu. Jinak riskujete, že lékaře spíš zmatete, než pomůžete.“ Diagnostika podle něj nekončí popisem obrazu, ale rozhodnutím, jak dál.
Právě proto v ostravské fakultní nemocnici usilují o těsné propojení nukleární medicíny s klinickými obory. Ideální situace? Když si diagnostik může sednout s onkologem, chirurgem, radiologem, a společně řeší konkrétního pacienta. „Jen tak vzniká správný plán léčby,“ říká Havel. Zvlášť u onkologických pacientů hraje funkční medicína zásadní roli: sleduje nejen velikost nádoru, ale i metabolickou aktivitu a změny v čase. „A právě to umíme my.“
Věří, že budoucnost medicíny bude stále víc stavět na kombinaci dat, technologií a mezioborové spolupráce. Zároveň ale varuje před slepou vírou v umělou inteligenci. „AI možná jednou popíše scany rychleji než člověk. Ale rozhodnutí, co s pacientem dál, bude vždy na lékaři, a ten musí chápat celý příběh, ne jen obraz.“ Podobně kriticky nahlíží i na digitalizaci: pomáhá, jen když má smysl. „Sbírat data jen proto, že to umíme, je k ničemu. Musíme sbírat ta, která mají význam a umíme je číst.“
I přes technologický pokrok musí medicína zůstat lidská. „Musíme udržet smysl profese. Vědět, že to děláme pro lidi, ne pro systém, pojišťovnu nebo tabulku.“ Podle něj je právě tohle zásadní i pro budoucí generace lékařů: „Dobrý doktor není ten, kdo je nejchytřejší. Ale ten, kdo je pacientovi nejblíž.“
Biochemicky recidivující karcinom prostaty, tedy návrat nádoru po operaci či radioterapii signalizovaný vzestupem PSA, je pro lékaře komplikovaný terén s nejistou prognózou. Mezinárodní studie ukazuje, že kombinace hormonální terapie a moderního antiandrogenu enzalutamidu může snížit riziko úmrtí až o 40,3 %. Klinická data pocházejí z více než 1000 pacientů ve 17 zemích, kteří byli sledováni až 8 let. [2]
Jak studie probíhala:
- Studie zahrnovala 1068 pacientů z 244 center v 17 zemích.
- Pacienti měli biochemický relaps karcinomu prostaty s rychlým růstem PSA (PSA doubling time <12 měsíců).
- Účastníci byli rozděleni do tří větví: enzalutamid + leuprorelin, enzalutamid samotný, nebo leuprorelin samotný.
- Průměrná doba sledování byla 6 let, u některých až 8 let.
Nejdůležitější informace:
- Kombinace enzalutamidu a leuprorelinu snížila riziko úmrtí o 40,3 % oproti samotné hormonální terapii.
- U pacientů léčených kombinací došlo k významnému zpoždění klinické progrese onemocnění.
- Samotný enzalutamid bez hormonální terapie nepřinesl stejný benefit, synergický efekt je klíčový.
- Výrazně se prodloužil také čas do zahájení následné protinádorové léčby.
- Výsledky podporují přehodnocení současných doporučení pro léčbu biochemické recidivy.
Co si o tom myslí Dr. Lasso?
Kombinovaná léčba je zpět a s daty, která nelze ignorovat. Enzalutamid potvrzuje svůj význam, ale skutečný efekt přináší až ve spojení s hormonální supresí. Přínos v přežití je jasný, otázky ale zůstávají: kvalita života, toxicita a náklady. Pro mladé onkology ideální téma k zamyšlení. Co dnes znamená „úspěšná“ léčba při biochemické recidivě?
Zdroje:
[1] https://www.medscape.com/viewarticle/can-antiobesity-medications-reduce-risk-cancer-2025a1000wsq
[2] https://www.sciencedaily.com/releases/2025/10/251019120507.htm
