Studenti s AI, miliardová otázka a pacienti bez léků

Milé kolegyně, milí kolegové,

medicína už není jen o skriptech a memorování – studenti dnes trénují s ChatGPT, zatímco fakulty řeší, co je ještě „férové“. Českému zdravotnictví chybí miliardy a otázka nezní jestli, ale odkud je vzít. A do třetice: globální analýza ukazuje, že čím chudší země, tím víc relativně zaplatíte za základní léky.

Tento týden se tedy ptáme: kdo vlastně drží budoucnost medicíny v rukou – studenti s AI, politici s rozpočty, nebo pacienti, kteří si musí vybrat mezi léčbou a jídlem?

👉 Čtěte dál, čeká vás mix reality a vizí okořeněný o špetku sarkasmu,

Vaše Dr. Lasso a MUDr. Martin Palička

Inzerujte s námi

🗞️ NOVINKA

Medici s ChatGPT: podvádění, nebo budoucnost výuky?

Student prvního ročníku medicíny se zeptal: „Je podvádění, když si nechám ChatGPT vysvětlit klinické doporučení před skupinovou diskuzí?“ Otázka možná zní jednoduše, ale odhaluje něco většího – zmatek a nejistotu.

Studenti už AI používají naplno ke studiu i k tréninku diagnóz. Zato učitelé a fakulty si často nejsou jistí, co je ještě v pořádku a co už ne. Jedno je ale jasné – debata o tom, jestli AI do výuky patří, už dávno skončila. Patří. [1]

Nejdůležitější informace:

Generace AI-native studentů přináší nová očekávání – chtějí personalizované učení, reálnou zpětnou vazbu a přístup k informacím v reálném čase.
AI umí simulovat pacienty, poskytovat nekonečný trénink i diagnostické myšlení, ale nikdy nenahradí empatii, pokoru ani etické úsudky.
Vzdělavatelé by měli studenty učit AI používat kriticky – ptát se, kde jsou limity, hledat zkreslení a chápat pravděpodobnostní výstupy.
Pokud školy nezačnou AI aktivně integrovat do výuky, riskují nejen irelevanci, ale i prohlubování nerovností mezi studenty s různým přístupem k technologiím.

Co si o tom myslí Dr. Lasso?

Představa, že medici budou i v roce 2025 biflovat výčet vedlejších účinků z interny, zatímco AI umí udělat rešerši během 3 vteřin, je už spíš tragikomická než nostalgická. Medicína se mění – nechte se unášet proudem, nebo se topte v papírech.

Chci vědět víc

📊 LDT:

Miliardová otázka českého zdravotnictví 💰

České zdravotnictví řeší, kde vzít peníze, aniž by utrpěla dostupnost a kvalita péče. MUDr. Pavel Hroboň, M.S. vidí cestu v kombinaci prevence, vyšší efektivity a nových, férově nastavených zdrojů financí.

1. Prevence jako investice do budoucnosti

Místo léčby komplikací je třeba jim předcházet. Zásadní je prevence na všech úrovních – změna životního stylu, screeningy i péče o chronicky nemocné. Tak lze snížit výskyt nákladných zdravotních stavů a odlehčit přetíženému systému.

2. Efektivita péče: více za stejné peníze

Změna struktury péče je nevyhnutelná:

výkony z nemocnic je nutné přesunout do ambulancí a jednodenních režimů
rozvíjet komunitní nemocnice s akutní péčí, ale bez nutnosti 24/7 provozu všech oborů
posílit roli praktiků a lépe zapojit ambulantní specialisty

💡 Tím se sníží náklady, zkrátí hospitalizace a zlepší dostupnost péče.

3. Nové peníze – dobrovolně a férově

Soukromé financování musí být postaveno na dobrovolnosti a transparentnosti. Inspirací je model léků: pojišťovna hradí základ, pacient si může doplatit za vyšší standard.

Důležité podmínky:

plně hrazená varianta musí být vždy k dispozici
jasná pravidla a zveřejnění rozdílů v kvalitě a ceně
rozšíření principu zdravotnických prostředků a stomatologie

💡 Takto lze přivést do systému více peněz bez nerovností a černého trhu.

4. Pojišťovny jako hybatelé změny

Dnes pojišťovny nemají skutečný vliv. Hroboň navrhuje:

změnit jejich statut a zvýšit odpovědnost managementu
omezit roli státu, zejména úhradovou vyhlášku
nechat pojišťovny vyjednávat s poskytovateli a podporovat inovace

💡 Vyhláška by neměla určovat rozdělení více peněz, než kolik systém skutečně má.

5. Nominální pojistné: klíčová systémová změna

zvýšila by příjmy systému
dala lidem větší kontrolu
podpořila soutěž pojišťoven a zájem o prevenci

💡 Tento model dlouhodobě funguje například v Nizozemsku.

Závěr?

Zdravotnictví se vždy dofinancuje – otázka je, zda chytře a spravedlivě, nebo potichu a nesystémově. MUDr. Hroboň volá po promyšlené transformaci, která dá systému stabilitu a pacientům jistotu kvalitní péče i do budoucna. [2]

Celý rozhovor

⭐️ PRŮZKUM

Chudší nebo bohatší země – kde zaplatíte za léky víc?

Zatímco bohaté země vesele vyjednávají s farmaceutickými giganty a užívají si léky za ceny odpovídající jejich kupní síle, v chudších regionech světa se realita nebezpečně liší.

Podle čerstvé analýzy z JAMA Health Forum byly v roce 2022 rozdíly v cenách a dostupnosti 549 základních léků až šokující. Překvapivě při přepočtu na kupní sílu nesou větší břemeno tam, kde si ho mohou dovolit nejméně. [3]

Jak studie probíhala:

Porovnala se data z 87 zemí (rozčleněná do 72 trhů) napříč nízkopříjmovými, středněpříjmovými a vysocepříjmovými státy.
Ceny byly upraveny podle parity kupní síly a porovnány s Německem jako referenční zemí.
Posuzovala se nejen cena, ale i dostupnost léků a počet dní na minimální mzdě potřebných k uhrazení měsíční léčby.

Nejdůležitější informace:

USA jako extrém: průměrné ceny základních léků v USA byly 3× vyšší než v Německu (index 298,2 vs. 100).
Argentina jako přestřel: po úpravě na kupní sílu měny mělo nejvyšší ceny léků právě Argentina (index 578,6).
Nejlevnější = nejnedostupnější: i když měla Indie čtvrté nejnižší nominální ceny, v reálných číslech byly až na 29. místě.
Chudší země platí relativně víc: po přepočtu na kupní sílu vyšlo, že chudší země platí za léky víc než bohaté (R = -0.35; P = .003).

Co si o tom myslí Dr. Lasso?

Tato data ukazují, že „nižší cena“ automaticky neznamená „vyšší dostupnost“ – zvlášť pokud musíte na měsíční léčbu pracovat několik dní v kuse. To není jen problém ekonomiky, ale i etiky. Zatímco bohatší země těží ze systému dotací a silné vyjednávací pozice, pacienti v chudších regionech se často rozhodují mezi léčbou a základními životními potřebami.

Pokud chceme mluvit o rovnosti v přístupu ke zdravotní péči, nestačí jen srovnávat tabulky. Je třeba vytvořit skutečně funkční globální rámce, které zohlední nejen cenu, ale i reálnou dostupnost léčby v kontextu místních podmínek. Bez takové snahy zůstane „rovnost“ v medicíně jen prázdným pojmem.

To mě zajímá