Milé kolegyně, milí kolegové,
v Po medině se snažíme posouvat české zdravotnictví od dojmů k datům, proto realizujeme projekt „Kvalita výuky na českých lékařských fakultách“, který vznikl jako reakce na časté, ale málo podložené debaty o úrovni lékařského vzdělávání v ČR. Cílem není hodnotit fakulty ani vytvářet žebříčky, ale nabídnout datově ukotvený pohled na připravenost studentů na klinickou praxi a pojmenovat slabá místa ve výuce.
Pokud máte ve svém okolí studenty 5.–6. ročníku všeobecného lékařství, budeme rádi, když jim tento newsletter předáte. Sběr dat probíhá do konce května v tomto benchmarkingovém dotazníku.
V newsletteru najdete loňské výsledky tohoto výzkumu i sebereflexi fakult. A nechybí tři témata, která spojuje jeden vzorec: mezi možnostmi medicíny a reálnou praxí zůstává překvapivě velká variabilita.
🐘 Vědci vytiskli slona uvnitř buňky
🧘♀️Pánevní dno: od urogynekologického problému k součásti stabilizačního systému
🧴 Vitiligo: roztříštěné terapeutické postupy a pacienti bez léčby
Vaše Dr. Lasso a MUDr. Martin Palička
Minulý rok nám více než tisíc mediků a mladých lékařů pomohlo zmapovat, jak se v Česku opravdu učí medicína. Výzkum přinesl nejen datově podložený obraz vzdělávání mediků, ale také prostor pro sebereflexi fakult a první společnou a otevřenou diskuzi o rezervách systému mezi děkany téměř všech lékařských fakult.
Vědci vytvořili 3D strukturu přímo uvnitř živé buňky. Pomocí laserem řízené polymerizace dokázali „vytisknout“ mikroskopického slona v cytoplazmě o velikosti ~10 µm. Technologie umožní sledovat, jak buňka reaguje na pevné objekty uvnitř svého objemu a jak se mění její vnitřní mechanické napětí. [1]
Nejdůležitější informace:
⚡ Vědci dokázali pomocí laseru vytvářet pevné 3D struktury přímo uvnitř živé buňky.
🎯 Metoda umožňuje extrémně přesnou „mikrofabrikaci“ v cytoplazmě, v měřítku menším než běžná mikroskopie.
⚙️ Hlavním omezením je biokompatibilita: buňka musí celý proces přežít, což zatím umožňují jen některé materiály (např. IP-S).
🧠 Díky tomu lze studovat, jak se uvnitř buňky chová její vnitřní prostředí při mechanickém zásahu.
🧩 Do budoucna jde o potenciální platformu pro intracelulární senzory a detailní výzkum buněčných procesů.
Co si o tom myslí Dr. Lasso?
Zajímavé je hlavně to, že se tím začíná stírat hranice mezi biologickým systémem a technologickou platformou. Pokud bude možné podobné zásahy standardizovat a kontrolovat, změní se i způsob, jakým budeme experimentálně pracovat s jednotlivými buňkami: ne jako s pasivním modelem, ale jako s prostředím, ve kterém lze cíleně vytvářet definované podmínky a sledovat jejich důsledky v reálném čase.
Partnerské sdělení
Inkontinence, chronické pánevní bolesti nebo vertebrogenní obtíže dnes nelze vnímat jako izolovaný urogynekologický problém. V rámci MMN, a.s. moderní fyzioterapie pracuje s pánevním dnem jako součástí hlubokého stabilizačního systému, v úzké souhře s bránicí, dechovým stereotypem a stabilizací trupu.
Nejde pouze o oslabení svalů pánevního dna, problémy mohou naopak pramenit z jejich hyperaktivity a přetížení. Součástí péče je proto individuální funkční diagnostika, edukace, práce s koordinací dechu i využití moderních technologií, například biofeedbacku nebo terapie Emsella. Klíčovou roli přitom hraje mezioborová spolupráce gynekologů, urologů, fyzioterapeutů a rehabilitačních specialistů.
Nová retrospektivní studie ukazuje, že management vitiliga je v reálné klinické praxi výrazně roztříštěný. Část pacientů po stanovení diagnózy vůbec nezačne léčbu, a u těch léčených jsou terapeutické postupy často krátkodobé a rychle se mění. Výsledky naznačují, že i přes rostoucí možnosti moderní terapie zůstává péče o vitiligo nejednotná a bez jasně standardizovaného přístupu. [2]
Nejdůležitější informace:
🧴 Přibližně třetina pacientů s vitiligem po diagnóze během sledování vůbec nedostala léčbu, bez ohledu na rozsah postižení.
🔄 U léčených pacientů byla výrazná variabilita v léčebných sekvencích
⏱️ Medián délky jednotlivých terapií byl krátký, přibližně 2–4 měsíce, což ukazuje na nízkou stabilitu léčby.
💊 Nejčastěji se používaly lokální kortikosteroidy, následované systémovou léčbou a novějšími topickými možnostmi včetně JAK inhibitorů.
📋 Problémem zůstává i nedostatečná dokumentace rozsahu onemocnění (BSA), dostupná jen u malé části pacientů, což komplikuje hodnocení i vedení terapie.
Co si o tom myslí Dr. Lasso?
Data ukazují, že problém u vitiliga není jen v dostupnosti jednotlivých léčebných možností, ale v absenci stabilního rozhodovacího rámce v každodenní praxi. Terapie se často chová spíše jako sekvence pokusů než jako řízený dlouhodobý plán, což ztěžuje vyhodnocení efektivity i kontinuitu péče. Do budoucna tak bude klíčové nejen zavádění nových léčiv, ale i schopnost sjednotit klinické rozhodování do konzistentnějšího systému.
Zdroje:
[1] MEDSCAPE. Why Scientists Put a Tiny Elephant Inside a Living Cell [online]. Medscape, 2026 [cit. 19. 5. 2026]. Dostupné z:
https://www.medscape.com/viewarticle/why-scientists-put-tiny-elephant-inside-living-cell-2026a1000egm
[2] MEDSCAPE. Study Highlights Gaps, Variability in Vitiligo Treatment [online]. Medscape, 2026 [cit. 19. 5. 2026]. Dostupné z:
https://www.medscape.com/viewarticle/study-highlights-gaps-variability-vitiligo-treatment-2026a1000eif
