Milé kolegyně, milí kolegové,
některé otázky vás doženou ve dvě ráno na službě. „Mohu tady vůbec něco změnit?“ A někdy, místo odpovědi, přijde nový pohled. Třeba když potkáte pacientku, která kvůli recidivujícím hematomům opakovaně přichází o kvalitu života. Anebo když poprvé uvidíte mozek, jak se po embolizaci znovu nadechne klidu. V tomto vydání vás vezmeme tam, kde se medicína učí řešit staré problémy novým způsobem – pomocí katétru, historických virů i podnikatelské odvahy.
🧠 Embolizace jako prevence recidivy chronických subdurálních hematomů. Jednoduchá procedura, která může změnit standard péče.
🦠 Viry, které chrání bakterie, protože i mikrobi mají svou imunitu. A my se od ní možná ještě máme co učit.
🏥 A jeden návrat do devadesátek, kdy se lékař z Plzně rozhodl, že si svou nemocnici raději koupí, než aby v ní jen přežíval.
Každý z těchto příběhů je připomínkou, že posun v medicíně často začíná odvahou. Ať už jde o změnu metody, paradigma nebo kariérního směru. Příjemné čtení!
Vaše Dr. Lasso a MUDr. Martin Palička
Inzerujte s námi
Stačí uzavřít přívod krve a mozek si konečně může oddechnout. Nová randomizovaná studie potvrzuje, že pokud po chirurgickém vypuštění chronického subdurálního hematomu provedete cílenou embolizaci arteria meningea media, tedy tepny zásobující dura mater v místě hematomu, výrazně tím snížíte riziko jeho recidivy. Výsledky slibují, že z jedné z nejčastějších neurochirurgických komplikací se může stát medicínská rarita. [1]
Nejdůležitější informace:
- Po embolizaci došlo k šestinásobnému snížení rizika symptomatické recidivy hematomu oproti samotné operaci (4,3 % vs. 28 % pacientů).
- Výsledky byly statisticky průkazné a nebyly spojeny s vyšším rizikem závažných komplikací ani úmrtností.
- Procedura trvá zhruba 45–60 minut, provádí se endovaskulárně a minimálně invazivně, ideálně do 72 hodin po operaci.
- Studie byla nejrigoróznější svého druhu s jasně definovaným protokolem, randomizací a oslepením operatérů.
Co si o tom myslí Dr. Lasso?
Jde o výzkum, který si skutečně zaslouží pozornost a to nejen kvůli technické eleganci embolizace pomocí katétru a Onyxu 18. Pokud metoda opravdu přináší tak výrazné snížení rizika bez zvýšení komplikací, měla by se co nejdříve dostat do širší praxe. Zbývá jen zajistit, aby k ní měli přístup i pacienti mimo velká centra. A možná je čas začít častěji přemýšlet o šetrnějších alternativách k opakovaným chirurgickým zákrokům.
Tohle mě zajímá!
Je mu osmadvacet, má čerstvou atestaci z interny a právě běží devadesátá léta. MUDr. Petr Zimmermann tehdy pracuje v městské nemocnici v Plzni. Všechno se změní ve chvíli, kdy mu kolega, doktor Mach, v roce 1992 podává noviny se seznamem zdravotnických zařízení zařazených do druhé vlny velké privatizace. Mezi nimi je i jejich vlastní nemocnice.
„Řekl mi: Co kdyby jsme udělali privatizační projekt? A já na to kývnul,“ vzpomíná dnes spoluzakladatel sítě Privamed. Následovalo několik měsíců práce, během kterých si koupil knihu o podnikové ekonomii, studoval účetní výkazy a pravidla privatizace. „Objížděl jsem známé, kteří už podnikali, abych se o s.r.o. něco dozvěděl. Založili jsme firmu Privamed, tehdy s. r. o., sídlili jsme v paneláku u mámy.“
Nemocnici převzali 15. listopadu 1995. Cena byla nakonec 54 milionů korun, k tomu převzali dluhy za 19 milionů. „Když jsme tam přišli, čekala nás fronta věřitelů a metr a půl nezaplacených faktur. Řekli jsme jim: Co si objednáme my, to zaplatíme v řádném termínu. Staré dluhy splatíme postupně. A většina na to přistoupila.“
Zásadní bylo zvládnout ekonomiku. Zavedli centrální řízení nákupů, začali kontrolovat objednávky, dohodli splátkové kalendáře. „Už po prvním měsíci a půl jsme byli v černých číslech. A během dvou let jsme ty dluhy umořili,“ říká Zimmermann.
Na velké výplaty, jak předpokládal jejich bývalý ekonomický náměstek, nedošlo. Místo toho přišla léta investic: CT, rezonance, jednodenní chirurgie, hemodialýza. „Snažili jsme se, aby ta nemocnice žila. Každých pár let jsme chtěli udělat něco nového.“ V roce 2025 slaví Privamed třicet let, příběh, který začal nápadem dvou lékařů a několika listy z novin.
Chci si poslechnout celý podcast!
Když slyšíte slovo „prastarý virus“, možná si představíte scénu z postapokalyptického filmu nebo biologického hororu. Vědci ale místo paniky vytáhli pipety a rozhodli se tyto virové fosilie využít jako obránce bakteriálních buněk. Výsledkem je nečekaná strategie v boji proti moderním patogenům a zároveň potenciální nástroj pro syntetickou biologii. Ano, čtete správně, vkládáme viry do bakterií, aby je chránily před jinými viry. Evoluční inženýrství jak z kyberpunkové učebnice. [2]
Jak studie probíhala:
- Vědci znovu aktivovali starověké virové fragmenty zvané proviry, které se nacházejí v genomu bakterií.
- Testovali, zda tyto virové sekvence dokáží ochránit bakterii před moderními infekcemi jinými viry (fágy).
- Provedli genetické inženýrství na bakteriálním druhu Bacillus subtilis.
- Výsledky porovnali s běžnými (neošetřenými) bakteriálními kmeny.
Nejdůležitější informace:
- Proviry, tzv. „spící“ viry v bakteriálním DNA, lze znovu aktivovat a využít jako obranný mechanismus.
- Tyto „recyklované“ viry chrání bakterie před invazivními fágy efektivněji než některé moderní technologie.
- Otevírá se cesta k využití virových fragmentů jako programovatelných nástrojů pro obranu i úpravu buněk.
- Studie potvrzuje, že starověké genetické prvky mohou být klíčem k budoucím biotechnologickým řešením.
Co si o tom myslí Dr. Lasso?
Přepisujeme pravidla biologie, tentokrát nikoli CRISPRem, ale genetickými zombíky z dávných věků. Možná bychom si měli přestat myslet, že co je staré, to je na vyhození. V době, kdy čelíme bakteriální rezistenci a přetíženému zdravotnictví, je právě „archivní“ virový kód tím, co může (doslova) zachránit buňku. Kdo by to byl řekl? Starověký virus jako ochránce zdraví v 21. století.
To zní zajímavě!
Zdroje:
[1] https://www.medscape.com/viewarticle/benefit-embolization-subdural-hematoma-confirmed-2025a1000u44
[2] https://www.psu.edu/news/engineering/story/old-dog-new-tricks-prehistoric-viruses-can-be-used-defend-bacterial-cells
