Milé kolegyně, milí kolegové,
zdravotnictví není jen o diagnózách a léčbě, ale i o prostředí, ve kterém pracujeme, a o výzvách, které nás formují dlouhodobě, odborně i lidsky. Tento týden se podíváme na tři témata, která spojují peníze, kariérní volby i překvapivé dopady dětských obtíží na zdraví v dospělosti.
💸 Platy lékařů v roce 2026: Tabulky nejsou celý příběh. Kde se reálně dá získat víc a co ovlivňuje vaši výplatu?
🔬 Transplantační chirurgie nezačíná plánem, ale prostředím. MUDr. René Novysedlák, Ph.D. popisuje, proč se kariéra rodí tam, kde je prostor pro růst i dobrý tým.
🧠 ADHD v dětství může ovlivnit zdraví i ve 46 letech. Nová studie spojuje rané symptomy s vyšší zátěží polymorbiditami ve středním věku.
Ne všechno máme pod kontrolou, ale pochopení souvislostí nám pomáhá lépe reagovat.
Vaše Dr. Lasso a MUDr. Martin Palička
Rok 2026 běží na plné obrátky a s ním i tradiční otázka každého lékaře: „Kolik mi vlastně zůstane na účtu?“ Pokud čekáte revoluci v platech, musím Vás lehce zklamat. Pokud ale chcete vědět, kde se dají peníze reálně získat a proč tabulky nejsou celý příběh, čtěte dál. [1]
Nejdůležitější informace:
- Platové tabulky ve státním sektoru jsou stále klíčové, podle nich se váš základní plat odvíjí od platové třídy a stupně, které reflektují získané vzdělání, zkušenosti a atestace.
- Tarifní tabulka lékařů a zubařů se od 1. 1. 2026 oficiálně nezvyšuje, tedy začíná platit tabulka z roku 2025; navýšení je ale plánováno od dubna 2026 cca o 2 %.
- Kromě základu hrají velkou roli především přesčasy a příplatky – noční služby, svátky, víkendy či práce ve vysoce rizikovém prostředí mohou zásadně navýšit konečnou výplatu.
- Rozdíl mezi fakultní nemocnicí, krajskou nemocnicí a soukromým sektorem může dělat i desítky tisíc korun měsíčně, zejména u atestovaných lékařů mimo tabulkové odměňování.
Co si o tom myslí Dr. Lasso?
Pokud čekáte, že rok 2026 sám od sebe vyřeší vaši výplatu, musím vás zklamat: tabulky jedou dál po svém a malé navýšení přijde až na jaře. Realita ale je, že podstatná část příjmů lékařů stále stojí na přesčasech a příplatcích. Nemají se dnes špatně, jen je systém odměňování víc o počtu hodin než o samotné odbornosti. A to je téma, které by nemělo zůstat bez diskuse.
Vstup do transplantační chirurgie nebyl pro MUDr. Reného Novysedláka, Ph.D., předem daným plánem. Po absolvování 2. lékařské fakulty nastoupil na III. chirurgickou kliniku Fakultní nemocnice Motol především proto, že zde viděl silné odborné zázemí a prostor pro rozvoj. „Věděl jsem, že se tam dělá dobrá medicína a kvalitní výzkum a že lidé na klinice jsou skvělí,“ popisuje. Právě kombinace profesionální úrovně a podpůrného prostředí pro něj byla rozhodujícím faktorem.
K samotným transplantacím plic se dostal až po nástupu. Zpočátku se věnoval všeobecné chirurgii a hrudní segment přišel až s odstupem několika měsíců. „Nebyl to můj plán od začátku. Věděl jsem, že chci pracovat na tom pracovišti a že se uvidí, kam se posunu,“ vysvětluje. Postupná specializace je podle něj v tomto oboru nezbytná a vyžaduje roky systematického učení i intenzivní praktický trénink.
Významnou roli v jeho profesní dráze sehrál také výzkum. V rámci doktorského studia se zaměřil na imunologické reakce po transplantaci plic a možnosti jejich včasné detekce. „Sledovali jsme markery, které by nám mohly velmi časně napovědět, že u pacienta začíná rejekce,“ říká s tím, že pilotní projekt přinesl slibné výsledky a otevřel cestu k dalším studiím.
Za zásadní považuje také výběr prvního pracoviště po škole. Velká centra podle něj umožňují rychlejší profesní růst a získání širokého spektra zkušeností. „Myslím si, že je lepší začít tam, kde se toho dělá hodně a kde člověk vidí různé typy výkonů,“ shrnuje s tím, že právě takové prostředí dává mladým chirurgům pevné základy pro budoucí specializaci.
Rozsáhlá longitudinální kohortová studie sledovala 10 930 osob z britské populace od dětství do věku 46 let a zkoumala, zda vyšší ADHD rysy v dětství predikují horší fyzické zdraví ve středním věku. Výsledky naznačují, že tyto rané rysy mohou mít dlouhodobé důsledky pro celkové zdraví, částečně prostřednictvím běžných rizikových faktorů jako kouření nebo vysoké BMI. [2]
Jak studie probíhala:
- Analýza využila data z British Cohort Study 1970, která prospektivně sledovala populaci od narození do 46 let věku.
- Rysy ADHD byly hodnoceny v 10 letech pomocí validovaných behaviorálních škál vyplňovaných učiteli.
- Ve 46 letech byly sledovány počet fyzických onemocnění, fyzická polymorbidita (≥ 2 chronická onemocnění) a funkční omezení související se zdravím.
- Analýzy byly adjustovány na pohlaví, etnicitu a socioekonomický status v dětství, s doplněním mediátorů v dospělosti (BMI, kouření, psychický distres).
Nejdůležitější informace:
- Vyšší ADHD rysy ve věku 10 let byly spojeny s vyšším počtem fyzických zdravotních problémů ve 46 letech.
- ADHD rysy významně zvyšovaly pravděpodobnost fyzické polymorbiditě ve středním věku.
- Osoby s vysokými ADHD rysy měly větší disability spojenou s fyzickým zdravím.
- Souvislosti byly částečně vysvětleny rizikovými faktory, jako jsou kouření, psychický distres a vysoké BMI.
Co si o tom myslí Dr. Lasso?
Takže zatímco ADHD často vnímáme jako problém dětství a adolescence, tato robustní studie ukazuje, že jeho efekt může „doznívat“ až do čtyřiceti, s větší šancí na vícečetné zdravotní problémy a sníženou funkční kapacitou. A ano, kouření, stres a váha toho nese část viny, takže prevence a včasná intervence u dětí s ADHD nejsou jen o lepším soustředění. Mohou to být investice do zdraví v dalších dvou dekádách života.
Zdroje:
[1] https://www.pracujvezdravotnictvi.cz/clanky/438/platy-lekaru-v-roce-2026-co-ovlivnuje-vasi-vyplatu
[2] https://jamanetwork.com/journals/jamanetworkopen/fullarticle/2844130
