Milé kolegyně, milí kolegové,
prevence už není jen o očkování a doporučeních. Díky datům, senzorům a novým přístupům můžeme předcházet komplikacím dřív, než vůbec vzniknou. A občas pomůže i látka, kterou známe celé roky. Jen ji začneme používat trochu jinak.
🧮 Algoritmus, který předvídá: Po cévní mozkové příhodě hrozí pneumonie. Nový predikční model dokáže z dostupných dat přesně odhadnout, u koho je riziko nejvyšší a umožňuje tak zacílenou prevenci v praxi.
🎧 Naslouchá, aby pomáhal: Auris One je nová AI technologie, která (na rozdíl od většiny jiných) mlčí. V pozadí tiše naslouchá a zaznamenává komunikaci mezi lékařem a pacientem a pomáhá s dokumentací i analýzou péče.
🌬️ Nádech, výdech… a úleva?: Oxid dusný, známý hlavně z porodních sálů nebo zubařských ordinací, se znovu objevuje jako rychle účinkující látka proti depresi. Studie ukazuje, že jeho účinek může být překvapivě silný a rychlý.
Někdy stačí lépe naslouchat, jindy se dívat dopředu. Dnešní medicína je tišší, chytřejší a často o krok napřed.
Vaše Dr. Lasso a MUDr. Martin Palička
Nová studie přichází s prediktivním algoritmem, který se nesnaží jen hádat, ale rovnou přesně spočítá, kdo z pacientů po cévní mozkové příhodě dostane pneumonii. A že mu to jde. Přesnost modelu dosahuje téměř 93 %, což zní trochu jako skok do budoucnosti. Konečně by se mohly preventivní kroky dostat k těm, kteří je opravdu potřebují. A ne plošně všem, protože „co kdyby“. [1]
Nejdůležitější informace:
- Algoritmus dokáže předpovědět riziko post‑stroke pneumonie s 92,7 % přesností (AUC 0,89).
- Studie se zúčastnilo 328 pacientů po CMP s dysfagií, z nichž 28 (8,5 %) rozvinulo pneumonii během čtyř týdnů.
- Klíčové prediktory jsou tracheostomie, aspirace při polykání (doložená VFSS), častý kašel, nízký albumin a kognitivní deficit (MMSE).
- Oproti tradičním skóre model zahrnuje i funkční obranné mechanismy (např. kašel a polykání), čímž výrazně zvyšuje přesnost.
- Pomáhá lékařům rozhodnout o cílené prevenci pneumonie, např. nasazení ATB, nutriční podpoře nebo intenzivní rehabilitaci.
- Jde o single-center studii, model proto zatím není připraven k plošnému nasazení bez dalšího ověření.
Co si o tom myslí Dr. Lasso?
Konečně model, který nesází na věk a BMI jako univerzální diagnózu všeho, ale sleduje, jestli pacient skutečně zvládne spolknout nebo zakašlat. Genialita spočívá v jednoduchosti. Zapojit do predikce faktory, které mají reálný vliv na to, jestli se vám po CMP dostane infekce do plic. Ano, je to „jen“ single‑center studie, ale jestli se tohle podaří rozšířit do praxe, možná konečně přestaneme léčit preventivně všechny a začneme cílit na ty, kdo to opravdu potřebují. A upřímně, pokud má AI zachránit jedny plíce po druhých, sem s ní.
Nina Formánek Jaganjacová, MSc. dnes vede tým, který vyvíjí nástroj s jednoduchým cílem, vrátit lékařům čas. „Auris One umí tři věci: přečíst naskenované dokumenty, přepsat diktát a zpracovat celou lékařskou návštěvu. A to včetně údajů, které jinak lékaři hledají po složkách.“ Hlavním terénem pro první testování byla paliativní péče, kde záleží na každém slově a každé minutě.
V praxi to funguje tak, že lékař vede běžnou návštěvu, zatímco nástroj na pozadí naslouchá. Po skončení vygeneruje výstup, který lékař kontroluje a schvaluje. „Nikdy neříkáme, že by měl systém generovat diagnózu. Nechceme žádné fabulace. Auris není GPT, je to podpora, ne náhrada,“ říká Nina jasně. Tým si dává extrémní pozor na bezpečnost, etiku i transparentnost.
Zkušenosti z pilotních provozů ukazují, že časová úspora může být výrazná. Ať už jde o ambulantní lékaře, nebo paliativní týmy v terénu. „Diktování je pořád podceňované. Přitom je to často nejrychlejší cesta, jak zaznamenat důležité informace. Lékař nemusí nic hledat, jen mluví, a Auris zpracuje zbytek,“ doplňuje. Výhodou je i to, že systém pracuje s českými daty a jazykem, není jen převzatý ze zahraničí.
Zatímco svět čeká na další zázračnou molekulu proti depresi, v nemocničních skladech už dávno leží nenápadný kandidát: oxid dusný, známý také jako „rajský plyn“. Nová systematická recenze se podívala na jeho účinnost proti depresi. A výsledky? Mírně euforické. Doslova. [2]
Jak studie probíhala:
- Autoři provedli systematickou revizi a meta‑analýzu všech dostupných randomizovaných studií, které zkoumaly účinek dusného oxidu (N₂O) na příznaky deprese.
- Do analýzy bylo zahrnuto 7 studií s celkovým počtem 234 pacientů, převážně s rezistentní depresí, kde předchozí farmakoterapie selhala.
- Dusík byl podáván inhalačně v koncentracích 25–50 %, nejčastěji jako jednorázová nebo krátkodobá série (1–3 aplikace) o délce 30–60 minut.
- Primárním výstupem byla změna v depresivních skóre (např. MADRS, HAM-D) během hodin až dní po aplikaci, vedlejší účinky byly monitorovány a popsány jako mírné (závratě, disociace, únava).
- Všechny studie byly placebem kontrolované a většina dvojitě zaslepená, což je u plynu, který rozveselí i sanitáře, poměrně výkon.
Nejdůležitější informace:
- Ve všech analyzovaných studiích vedla inhalace N₂O k významnému snížení depresivních symptomů již během několika hodin po podání, s maximálním efektem obvykle do 24 hodin.
- Průměrná velikost účinku (standardizovaný rozdíl ve střední hodnotě) dosáhla −0,33 (95% CI −0,63 až −0,03), což odpovídá mírnému až střednímu zlepšení oproti placebu.
- Nejvíce se osvědčilo podání ve více dávkách, např. 2–3 aplikace v týdenním intervalu měly trvalejší účinek než jednorázová inhalace.
- Mezi nejčastější nežádoucí účinky patřily závratě, únava nebo mírná disociace, většinou přechodné a reverzibilní. Žádné závažné nežádoucí účinky ani známky závislosti nebyly hlášeny.
Co si o tom myslí Dr. Lasso?
Zajímavé je, že molekula, která se běžně používá v porodnictví nebo na trhání osmiček, má potenciál nahradit SSRI u pacientů, kterým už žádná antidepresiva nefungují. Ale jak už to u psychiatrických inovací bývá. Efekt tu je, otázka je, co s ním. Bude potřeba odpovědět na otázky jako: Jak často podávat? Jak dlouho účinkuje? A kde přesně je hranice mezi léčbou a euforií na předpis.
Zdroje:
[1] https://www.frontiersin.org/journals/neurology/articles/10.3389/fneur.2025.1690049/full
[2] https://www.thelancet.com/journals/ebiom/article/PIIS2352-3964(25)00467-0/fulltext
